Jak léčím děti bylinkami

V mých knihách se to bylinkami jen hemží. Překvapením pro nikoho nebude, že do mého života neodmyslitelně patří.

Léčení bylinkami je skvělé, ale musí se s ním začít zavčasu a nenechávat nemoc zajít dál. Svoje děti jsem od mala takhle léčila. Když je bolí v krku, kápnu na šátek kapičku levandulového esenciálního oleje a krk zavážu. Ve většině případů to pomůže. Dnes, když jsou větší, to kombinuju s pitím bylinkových čajů.

Levandulový olej u nás doma nesmí chybět a uplatním ho i v případě, když děti uprostřed noci probudí taková ta klasická růstová bolest nohou. Jednu kapku přidám do bambuckého másla a nohu namasíruju, musím zaklepat, ale funguje to.

Když mají kašel, neběžím hned pro kapky, ale uvařím jim čaj, ideálně z vlastnoručně sbírané mateřídoušky. Když nemám, sáhnu po té kupované a když ani to ne, pak volím dětský čaj na kašel. Co se týká bylinek na kašel, nejraději mám podběl, hodně horký s medem přináší téměř okamžitou úlevu. Bohužel ho v přírodě většinou nestihnu včas nasbírat, a tak se musím obrátit na ten kupovaný. Z mé zkušenosti se podbělový květ obtížně shání a stalo se mi, že místo žluťoučkých květů sušeného podbělu, se na mě po otevření papírového sáčku, vyvalil obláček poletujících chmýříček odkvetlé bylinky. Tehdy jsem se s tím nespokojila a rozhodla se to zdárně reklamovat. No, co na to říct, plyne z toho ponaučení, že není nad to, když si člověk může bylinky sám nasbírat.

Jednou, když se u syna přihlásila další angína, nechtělo se mi do něj rvát po tak krátké době opět antibiotika. Byla neděle a já si řekla, že na to mám jeden den, abych mu pomohla, jinak se tomu nevyhneme. Uvařila jsem mu šalvějový čaj na kloktání, v jeho případě spíš na vyplachování pusy, a nakázala mu každou půl hodinku nebo po každém jídle a napití si pusu vypláchnout. Přeci jen, šalvěj má takovou silnou chuť, a tak jsem mu jako alternativu uvařila pro stejný účel také řepíkový čaj, aby měl na výběr. Poctivě dodržoval, co jsem mu řekla a zabralo to, bolest i povlak v krku zmizely.

Bylinky mám nejraději ty, které rostou u nás, ale striktně se toho nedržím a na milost vezmu někdy i cizokrajné, jako třeba aloe. Jak už jsem několikrát zmínila vycházím z rad Marie Treben, zejména ve způsobu přípravy nálevů. Což znamená, že se řídím tím, že bylinkový čaj má chutnat především dobře, tedy louhovat ho v případě sušených bylin maximálně dvě minuty.

Věřím, že tento článek bude pro někoho inspirací, aby na přírodní léčení nezanevřel. Psala jsem ho na obranu bylinek, protože si nedokážu představit, jak někdo s potěšením pije deset minut louhovaný čaj. U některé bylinky to možná není na chuti tak znát, ale když se to takhle omylem povede mně, přiznávám, že mi to nechutná a zpravidla po chvíli čaj vyleju. Proto striktně držím zásadu krátkého louhování a tímto způsobem nemají s pitím bylinkových čajů problém ani moje děti.