Výlet za rostlinkami na Oblík

Kopec Oblík je součást Českého středohoří. Už dlouho jsem si ho přála navštívit a ačkoli je jen kousek od mého rodiště, nikdy jsem na něm, na rozdíl od protějšího kopce Raná, nebyla.

Jako milovník rostlin jsem se těšila, co nového zase spatřím. Cesta na kopec vypadala nejprve přívětivě a pak se proměnila v celkem krkolomnou. Kdyby byli kluci o pár let menší, otočili bychom se zpátky, ale protože už zas tak malý nejsou, úzké strmé cestičky nás od pokračování v cestě neodradily. Jak to bývá děti to vyběhly celkem bez potíží, a já jako ustaraná máma jsem za nimi volala ať tak neženou, a s přemáháním sil jsem ve snaze být jim nablízku také nasadila zběsilé tempo a vydechovala při krátkých přestávkách.

I přes neustálou kontrolu a napomínání ať tak neženou jsem stihla i fotit. Stálo to za to, je tu opravdu mimořádně krásný výhled. Hned na samém začátku výstupu jsem objevila sporýš lékařský.

Je pravda že je to velmi nenápadná bylinka, tak se není čemu divit, že leckdy třeba mé pozornosti unikla. Po cestě nahoru jsem objevila kozinec bezlodyžný, který se mi nikdy nepodařilo spatřit v době květu.

Na samém vrcholu nás uvítal motýl dlouhozobka svízelová, který přestože prý hojný, mé oči viděli prvně. Znala jsem ho jen z knížek, takže jsem ho dokázala identifikovat, ale jeho netypický vzhled, připomínající malého kolibříka, mě přesto na chvíli zmátnul a pohrávala jsem si s myšlenkou, že na motýla nehledím. Než jsem stihla zavolat kluky, aby se podívali, odletěl zase pryč. Naštěstí se za chvíli zase vrátil ale vyfotit se mi ho nepodařilo. Z Oblíku byl krásný výhled, a s porovnáním s protějším kopcem Raná, byl téměř liduprázdný. Když jsme se procházeli po vrcholu Oblíku začala jsem se rozhlížet, co pro mě neznámého, tady roste. O chvíli později jsem fascinovaně hleděla na fialovou květinku a přemítala co by to mohlo být. Pozdější listování v atlase mi potvrdilo domněnku, že jde o rozrazil klasnatý.