Před několika lety jsem byla svědkem toho kdy malá asi tak šestiletá holčička odmítla jíst koláč s rozinkami protože rozinky považovala za myší bobky. „ To nejsou myší bobky, to jsou rozinky,“ snažila se ji přesvědčit babička. „Ale tatínek mi říkal že to jsou myší bobky,“ stála si za svým holčička…
Když jsem psala knížku o zajíčkovi a tchořovi vzpomněla jsem si na tuhle příhodu a pomyslela jsem na to že dětská mysl je tvárná a dospělý někdy nevědomky svými legrácky udělá víc škody než užitku. Přemýšlela jsem nad tím, že možná tahle holčička nebyla jediná, které dospělý v záchvatu legrace bulíkoval nesmysl o tom, že rozinky jsou myší bobky. „To by se dalo použít, a uvést to na pravou míru,“ řekla jsem si, a tak jsem toto zmínila v příběhu: Jak sušili ovoce.
Věřím, že každé dítě po přečtení příběhu si už nikdy nenechá nic nabulíkovat a bude vědět že rozinky jsou sušené hroznové víno.