Jak vznikala kniha Zajíček a tchoř

Zajíček a tchoř

Na začátku psaní Zajíčka a tchoře to byl nápad napsat knihu pro děti. Moc jsem si přála, aby to byla kniha, ve které se děti seznámí s bylinkami. Zbývalo jen vymyslet v jaké formě dětem informace předám. „Zvířátka by mohla dětem představit knížku,“ napadlo mě. „Ale která zvířátka?“ byla moje další úvaha. Nakonec jsem zvolila zajíčka a tchoře. Jsou na první pohled odlišní, a přesto spolu v pohádce dokáží vyjít. Chtěla jsem tím dětem předat myšlenku že i zdánlivě rozdílní lidé spolu mohou vycházet.

Potom přišla na řadu otázka: „Jakou formou knížku napíšu? Budou to příběhy, které na sebe navazují nebo ne?“ Myslím, že u příběhů pro nejmenší je skvělé, když na sebe nenavazují a mohou se tak číst na přeskáčku, aniž by dítě ztrácelo přehled.

A pak tu byl můj hlavní záměr, představit dětem bylinky. Věděla jsem, že nechci, aby to působilo jako encyklopedie, protože tím bych, líbivost knihy v dětských očích pohřbila. Chtěla jsem v dětech zasadit pomyslné semínko zájmu o léčivé rostliny. A tak v každém příběhu Zajíčka a tchoře zazní jméno rostlinky ale často jen okrajově. Ovšem nechtěla jsem, aby jméno rostlinky vyšumělo, a tak jsem na konci každého příběhu umístila otázky ve kterých si bylinku děti spolu s její ilustrací připomenou.

Krátké příběhy zajíčka a tchoře tak děti hravou formou vzdělávají.

S krásnými ilustracemi Zdeňky Študlarové kniha ožila. V tuto dobu jsou knížce tři měsíce a já jsem ráda že se má k světu a moc mě těší vaše nadšené ohlasy. Děkuji vám za ně.