Jak jsem se stala spisovatelkou

Jedna paní se mě ptala, jak se mi povedlo vydat už tolik knížek…

Tenhle dotaz mě přivedl k napsání tohoto článku, protože jsem si uvědomila, že hodně lidem to vrtá hlavou, včetně mé babičky, která se mě u první knížky několikrát ptala, jestli jsem si vydání zaplatila sama, a tak jsem ji několikrát vysvětlovala že ne, a že mi opravdu vyšla v nakladatelství.

Nechci se opakovat, jak jsem se k psaní dostala, to popisuji v sekci Příběh. Zůstává však otázka, jak to udělat, aby knížka vyšla. Tak na to opravdu nemám žádný návod, protože takový ani neexistuje. Chci se však s vámi podělit o svoji zkušenost.

Když jsem odesílala první rukopis do nakladatelství, nebyla jsem si v některých češtinářských věcech jistá, ale řekla jsem si, že to stejně opraví korektor, že s tím počítají. Když se mi po dvou měsících nikdo neozval, řekla jsem si, že takhle k tomu přistupovat nemůžu a nesmím odesílat text a nebýt si jistá v tom, jestli tady uvozovka má, nebo nemá být. A tak jsem na tom zapracovala a znova rukopis zkontrolovala a chytala se u toho za hlavu. Když jsem ho později odesílala do jiného nakladatelství, už jsem ho posílala s jistotou, že jsem pro to udělala, co jsem mohla. Opět čekání, až se mi jednoho dne ozvalo nakladatelství Brána, a tak to všechno začalo…

Je pravda, že každý text kontroluje nejen redaktor ale i korektor, a zasílání bezchybných textů myslím žádný redaktor neočekává. Více očí víc vidí, takže je nezbytné, aby text zkontroloval také někdo jiný. Ani já neodevzdávám bezchybné texty i když se snažím sebevíc. Někdy člověk prostě něco přehlédne.

Ono číst text po několikáté už se zdá být docela nudné, ale patří to k téhle práci. Člověk musí chtít na sobě pracovat, protože to ho v životě posouvá dál.

Je jistě mnoho autorů, kteří mají talent a chuť psát, ale odesílají rukopisy s velkými chybami, což může být třeba právě ono, co jim kazí, aby knížka vyšla klasickou cestou v nakladatelství.

Nakladatelství Pointa je skvělé v tom, že dává lidem šanci, a každý tak má možnost zkusit vybrat peníze, prostřednictvím kampaně, na vydání knihy. Kdysi jsem se koukla na ukázky práce, které lidé vystavují, a viděla jsem sama sebe, když jsem napsala svůj první rukopis. To hlavní, co mi upoutalo pozornost, byla špatná práce s uvozovkami a uvozovacími větami. Jasně, je to jen ukázka, a až se vyberou peníze, na vydání knížky, korektoři text opraví. Jde však o princip přístupu autora k dané věci.

Pokud se v této oblasti necítíte jistí, zkuste se zaměřit na tohle. To je můj osobní názor, protože touhle cestou jsem šla také a učím se stále. Samozřejmě hraje velkou roli hlavně kvalita rukopisu, ale to je věc jiná.

Vydat jednu knížku je jedna věc ale druhou, třetí, čtvrtou…

Psát, psát, psát. To je jediný návod. Nezastavit se a nehledat výmluvy. „Nemůžu psát dál, protože mě brzdí, že o moje rukopisy není zájem,“ řekla mi jedna paní. Co na to říct, když jsem odesílala rukopis první knížky, měla jsem touhu psát dál, a tak jsem ji poslechla. Byla to nejistota a hlava mi pořád říkala že blázním a jen marním čas, ale ukázalo se, že to mělo smysl. Měla jsem možnost jen tiše čekat, anebo prostě pokračovat. Vybrala jsem si pokračovat. Moje touha psát prostě nešla zastavit, a tak jsem ji poslechla. Musela jsem se naučit neposlouchat našeptávání hlavy o tom, že mám čekat a že nemám marnit časem… Poslouchala jsem raději srdce, které mi neustále říkalo, že mám psát, a tak jsem psala. Kdyby vyšly všechny rukopisy, které jsem kdy napsala, to by toho bylo😊 Někdy věci přijdou až v ten správný čas. Moje Knížka Bydlí u nás strašidlo je v pořadí, jakém jsem ji psala, můj třetí rukopis, ale vyšla jako šestá. Zkusila jsem ji kdysi nabídnout asi ve dvou nakladatelství, ale nevyšlo to. Nechala jsem to být a přestala to řešit. Psala jsem dál jiné knížky. Pak jsem jednou zareagovala na neustálé vyptávání mých dětí na tenhle rukopis, a tak jsem ho nabídla znova a vyšlo to.

V cestě za svými sny se vyplatí poslouchat co říká srdce. Hlava mě asi chtěla chránit, abych nedělala nic zbytečně, srdce mi však dobře radilo. Jsem ráda, že jsem ho poslechla a psala dál. Bez odvahy a chuti zkoušet věci stále znova by to asi nešlo.

Někdy člověku pomůže slyšet příběh jiného člověka. Možná tenhle článek někomu z vás pomůže jít vstříc svému snu o vydání knížky. Hodně štěstí 😊