Výlet do teplické botanické zahrady

Červencový výlet do teplické botanické zahrady se vyvedl a líbil se všem našim třem dětem, včetně mě a mého muže. Podotýkám však to, že když jsme oznámili, že pojedeme do botanické, dva kluci ze tří nebyli nadšení. Nikdy tu sice nebyli, ale představa koukání jen po květinách se jim příliš nezamlouvala. Nejmladší by raději někam do zoo a nejstarší také zrovna nejásal. Pouze prostřední syn sdílí stejné nadšení pro květiny jako já, a tak měl radost. Ve finále se ale všichni přesvědčili o tom, že návštěva botanické může být super.

Hned za pokladnou jsme zamířili do skleníků a ty kluky zaujaly nejvíce. Rozsvítili se jim oči a fascinovaně pobíhali sem a tam a prohlíželi exotické rostliny, kaktusy, jezírko… To že tu uvidí i rybičky a želvy opravdu nečekali a nejmladší syn měl o to větší radost.

Kmen obsypaný fíky vypadal zajímavě.

Venkovní expozice byla nádherně rozkvetlá a všude poletovali motýli a celé to působilo jako typický pohádkový výjev. Jenže nastala situace, která je celé rodině známa z výletů do přírody. Vidím nějakou zajímavou květinu a přestanu vnímat dění kolem. Ve volné přírodě se většinou jen zastavím nebo kousek odběhnu. Tady jsem se zakoukala, a pak se rovnou vydala jinou cestu, než bylo v původním plánu. „Mami, kam si šla?“ vydali se mě hledat kluci a našli mě u rozkvetlé pupalky. „Kam si šla?“ divil se záhy i manžel. S úsměvem jsem jen lehce pokrčila rameny a zatvářila se výmluvně.

„Mami, ty jo, to je teda čmelák,“ ukazoval překvapeně nejmladší syn. Zadívala jsem se na obrovské létající stvoření s modrofialovým nádechem. „To není čmelák, to je drvodělka, naše největší samotářská včela,“ vysvětlila jsem synovi a mačkala foťák. Drvodělka ale o fotku nestála a odlétla pryč, a tak jsem dál fotila raději květiny😊. K focení je tady toho opravdu hodně, jenže možná to znáte sami, mačkáte spoušť jako divý a doma zjistíte že ne každá fotka se vyvedla.

V jiné části bylo překvapení několik slaměných zvířátek. Opravdu moc povedené.

Nádherný záhon denivek mě uchvátil. V oranžové podobě jsou často k vidění na zahrádkách, ale tady to hýřilo všemi barvami a nemohla jsem se odtrhnout.

Bylinková zahrádka by nám málem unikla, kdybychom se nepodívali do plánku, je totiž důmyslně ukrytá za cukrárnou. Tiše jsem těkala očima a hřál mě u srdce pohled na tolik léčivých rostlin pohromadě.

Krátce po poledni není nejlepší doba na focení, obzvláště když vám do očí svítí sluníčko, přesto na památku.

Ne, opravdu knížky neberu všude, jen občas nějakou vezmu s sebou, když jdeme někam do přírody. Teď se to hodilo, bude mít fotečku na památku😊.

Kdybych měla celkově shrnout teplickou botanickou tak super. Krásná, upravená, s mnoha místy vybízející k odpočinku s možností se ukrýt před přímým sluncem. A především jak jinak plná rostlin.

Doporučuji číst si cedulky u rostlin, protože se tak máte možnost dozvědět spoustu zajímavých věcí, které jste třeba netušili. Mně se to stalo hned při vstupu do skleníku, kde mě nachytala rostlina, která vůbec nebyla tou, za kterou jsem ji považovala. Když jsem si později četla popisnou cedulku, byla jsem překvapená, ale zároveň uklidněná, že nejsem jediný návštěvník, který se nachytal😊. Ne, víc už ale neprozradím ani slovo. Běžte se do botanické podívat sami, jistě se vám tam bude také moc líbit.