Když se z koníčku stane zdroj inspirace

Začalo to léčivými rostlinami, ke kterým mě přivedly knížky bylinářky Marie Treben. Napomohlo tomu trávení letních prázdnin tam kde lišky dávají dobrou noc. Malá jihočeské vesnice obklopená především loukami, nenabízela nic jiného než čistou přírodu, bublající potůčky, lesní studánku a louky s koncertujícími cvrčky. Tady v té vesničce končila silnice a každý kdo sem zavítal se autem dál nedostal. Jen terénní auto či traktor mohl krátit cestu k jiné vesnici pěšinami neuzpůsobenými na čtyři kola. Tady jsem chodila znuděná a otrávená a nevěděla, jak vyplnit čas. Nevím kde se tam vlastně ocitl, ale v chalupě na polici byl atlas rostlin. Jednoho dne jsem ho vzala a začala chodit loukami a hledala bylinky. Přicházela jsem na to, která má ráda stín, které vyhovuje sluníčko, a seznamovala se i s jejich vlastnostmi. Když jsem přinesla natrhanou náruč třezalky nechápala jsem, jak je možné, že mám červené ruce, a až později jsem se dozvěděla o barvivu ve třezalce…

Když jsem se seznámila s nejznámějšími léčivými rostlinami naší přírody, toužila jsem poznávat dál a víc. Postupem času narostl i zájem o ostatní luční rostliny. Když jsem nebyla na chalupě, ráda jsem si o nich četla, nebo vyráběla nějaké výluhy z bylin z rostlin, které jsem natrhala za naší vesnicí.

A pak jsem začala psát a tenhle můj celoživotní zájem se hodil. Stalo se z toho téma číslo jedna. Začaly přibývat netradiční knížky, které zaujaly. Každá pohádka jiná rostlina, každá pohádka jiný příběh. Když nepočítám stromy, tak v nakladatelství Cpress vyšlo v knížkách 59 pohádek do kterých se kromě princezen, králů, čarodějů a jiných bytostí zamíchají také rostliny.

Věřím, že knížky zasazují do dětí takové pomyslné semínko zájmu o přírodu, které jednou třeba vyklíčí a naroste.

Fotky z mého putování přírodou naleznete na Instagramu: https://www.instagram.com/spisovatelka_jana_buresova/